Zemřelá zvířata si zaslouží zvláštní pozornost. To abyste věděli, že Vás zvířátko nikdy neopustilo, a že nechce, abyste čehokoli litovali...
Mluvila jsem již s několika zemřelými zvířaty. Funguje to úplně stejně, jako se živým zvířetem. Nezkoumám, jak je to možné. Přijde mi, že pro některé lidi je představa komunikace se zvířaty přitažená za vlasy. Komunikace
s mrtvými zvířaty by pak pro někoho mohla být dvakrát tak nepochopitelná. Slyšela jsem úžasný termín "vědecký cynismus", pod kterým se skrývá úkol negovat vše "nadpřirozené". Ten ale v těchto případech nepoužijeme a nahradíme ho úctou a respektem ke smrti, stejně se jí nikdo nevyhneme...
Wynter komunikaci se zemřelým zvířetem popisuje jako cestu do světla. Můžete projít světelnou branou a sdílet se zvířem tento prostor a potom se vrátit zpátky. Mám stejnou zkušenost. Wynter říká, že vše co na Zemi žilo, zde zanechalo svůj energetický otisk a s tím je možné se spojit. Se mnou tato myšlenka rezonuje a líbí se mi. Pokud si chce člověk opětovně užít společnost odešlého zvířatka a strávit s ním pár chvil, vždycky to jde a navíc poměrně jednoduše. Pokud jde o komunikaci ve smyslu výměny informací, všimla jsem si, že čím delší čas od smrti zvířete uplynul (např. několik let), může komunikaci "narušovat" současný život zvířete. Zjednodušeně bych to popsala tak, že zvířecí duše si "pamatuje", že byla v minulém životě kočka Máša, ale v současnosti žije jako tygr v Indonésii. Takže zatímco Vám "vykládá" o svém životě jako Máša, tak současný tygr seskakuje z velké výšky ze stromu a zatrhne si drápek o větev. Zatímco vnímáte eterickou energii Máši, která ráda chodila do dřezu olizovat hrnečky, tak najednou cítíte reálný fyzický pocit. Myslím, že to jen podtrhuje fakt, že všechno je spojené se vším.
Moje Micinka
Micinka, moje první zvířátko, malá mouratá kočička. Chodila na zavolání, byla moc hodná a čistotná. Velmi trpělivě snášela, že jsem se "na ní" učila manipulaci a péči o zvířátko. Bohužel ji asi ve dvou letech přejelo auto, měla zrovna malá koťátka a ta přes veškerou naši snahu zemřela také. Bylo to smutné, to mi bylo asi 7 let a vzpomínám si, že jsem potom nějaký čas nechtěla žádné zvíře.
Uplynulo 22 let...
Poslouchám řízenou meditaci od Wynter a jsem zvědavá, co se stane. Trochu se bojím. S Micčiným odchodem mám "problém" ještě teď. Vzpomínám si, že jsem si tenkrát hodně vyčítala, že za to můžu já. Že jsem ji měla víc hlídat, nepouštět ten den ven, samé kdyby, kdyby... Stojím u světelné brány a mám vkročit do světla. Hlas Wynter zní melodicky a povzbudivě. Dělám krok do světla... Je tady! Čeká na mě! Micka se mi otírá o nohy a vypadá přesně jak si ji pamatuji. Drobná, co do tělesné stavby, ale vyzařuje z ní obrovská láska. "Celou tu dobu čekám, až si ke mně najdeš cestu, věděla jsem, že jednoho dne přijdeš", říká Micka a já chápu, že spojení našich srdcí tu bylo pořád, jen já jsem o tom nevěděla. Každá její informace na mě působí tolik hojivě. Nemám obviňovat řidiče auta a nemám vinit sebe, že jsem nedokázala udržet její koťata naživu. Žádná vina, pouze láska. Ví toho tolik o mém současném životě. Pohladím ji, jak to má ráda, poděkuji jí a loučím se. Musím projít zpátky světelnou bránou. Vidím, že je naprosto spokojená a já taky. Tolik se mi ulevilo, že mi nedává za vinu svůj odchod. Pomohla mi najít smíření, nejen s jejím odchodem, ale se smrtí obecně. Je to smutné, je nutné se vyrovnat
s fyzickou ztrátou zvířete z našeho života. Ale v tom, že je možné jít zvířátko navštívit a zjistit, že co do intenzity naší vzájemné lásky se nic nezměnilo, je možné najít alespoň malou útěchu.
Ztracená fenečka
"Na Silvestra při ohňostrojích se mi ztratil pejsek, bylo by možné zjistit co s ním je?", takto zněla otázka majitelky, která již nějaký čas postrádala svou menší černou kříženku. Případy ztracených zvířátek jsou kapitola sama pro sebe a jsou to většinou zoufalé emoce majitele, které komunikaci moc neprospívají. V tomto případě jsem necítila nátlak, ale spíše prosbu, a tak jsem malou psí holčičku požádala o komunikaci. Věděla jsem, že komunikace se může ubírat dvěma směry, buď je zvířátko naživu a třeba žije u jiné rodiny, nebo již opoustilo tento svět. První otázka tedy byla, jestli feňulka vnímá nějaké fyzické pocity. Pokud například necítíte odřené pacičky od chůze, zimu, hlad, ale jen krásnou teplou až éterickou energii, potom se obvykle začne komunikace odjívet směrem, kdy zvířátko opustilo své fyzické tělo. Ale je to vždy potřeba prověřit, což za mě fenečka udělala sama.
Slyšela jsem hluk z ohňostrojů a vnímala její pocit, že před tím strašlivým zvukem musí utéct. Intenzita hluku byla obrovská a rány šly ze všech stran, a tak prostě běžela, ani veděla kam. Byla zima, na zemi ležel sníh
a ona překonávala louky a pole, vedlo se jí poměrně dobře, uměla se o sebe postarat a byla tolik houževnatá. Myslím, že byla sama asi tři dny a další obraz, který jsem viděla byla tmavá úzká silnice hustě lemovaná velkými stromy. Byl zimní podvečer a slunce zašlo velmi brzy. Tmavý pejsek vkročil do vozovky, když zrovna projíždělo auto. Viděla jsem obraz auta, viděla jsem jak z něho vystoupil pár středních let, ale nedalo se nic dělat. Z fenky nebylo cítit žádné trápení, ani žádnou vinu, odešla velmi poklidně, s úctou a láskou. Ona sama okomentovala situaci se slovy, že se to prostě tak stalo, a že její majitelé stejně tuší, že nežije. Byla jsem zaskočená, jak komunikace dopadla a zároveň mě udivovalo, že informace ke mně velmi snadno proudily. Jsem přesvědčená, že fenka mi to chtěla všechno říct pro svůj klid i pro klid majitelů, protože poslední slova od ní byly: "vyřiď jim, že jsem stále s nimi, a že na ně myslím s láskou, že jsou báječní, a že si o mě nemají dělat starosti, protože je mi krásně." A přesně to jsem taky udělala...
(Na tomto příběhu bylo důležité, že mi fenka odvyprávěla celou situaci. Nelze říct, že zvíře zemřelo pouze na základě hřejivého nehmatatelného pocitu. Zvířata žijí ve vyšších vibracích, než my lidé, a proto z nich můžete vnímat hezké vzdušné pocity. Další věc je, že zvířata umí opouštět svá těla a pokud se s nimi spojíte v momentě, kdy jejich esence, není v současném fyzickém těle, ale nazvěme to, že si astrálně cestuje, pak lze opět vyvodit mylný závěr. Za všechna zvířata se přimlouvám, že když ohňostroj, tak ten tichý, nehlučný.)