Vše, co potřebuješ, máš v sobě...
Spřízněné duše se najdou, protože se k sobě se zvláštní jistotou přitahují, a je jedno, jestli se jedná o dva lidi anebo člověka a zvířátko. Nemohla jsem si nevšimnout, že úroveň vědomí člověka koresponduje
s nastavením jeho zvířátka. Velmi zjednodušeně by se dalo říci, že pokud člověka hlavně zajímá, jestli bude teplá večeře, pak se jeho pes bude častokrát zajímat o totéž. Pokud na sobě člověk zkouší pracovat, pak hraje zvíře spíše roli jeho pomocníka a průvodce. Takový člověk potom klade zvířeti otázky např. co může udělat pro zlepšení vzájemné přirozené komunikace a podobné. A v tomto případě koník odpovídá svému majiteli následovně:
"Buď se mnou vědomě, vše se děje před Tvýma očima. Pusť zaměření na výkon, zaměř se jen na koňskou energii. Zapomeň na to, že něco chceš, použij tanec, pohyby a gesta. Uč se klidu a důvěře ve své schopnosti! Poslouchej sebe - přestože Ti to budou druzí vyvracet. Vedu Tě a podporuji Tě, důvěřuj svým rozhodnutím. Propoj se se mnou pomocí dechu, protože když se dostaneš "do mého těla", budeš moci využívat mé vlastnosti - sílu, odhodlanost, čistotu a vytrvalost. Pokud se Ti toto podaří, pak věci, které tušíš, budou potvrzeny a věci naučené zvnějšku budou vyvráceny a Ty víš, že to tak je."
Pocity závodního koně, zajímají vůbec někoho?
Víte, jak se cítí závodní kůň? Ale není ledajaký - tento koník chce podávat jen ten nejlepší výkon. Chce, aby ho měli majitelé rádi a byli na něj pyšní. Trénuje, závodí, skáče překážky. Je mladý, silný, učí se velmi rychle, všechno vypadá dobře. Má svoji trenérku, moc by chtěl, aby ho obdivovala i ona. Vždyť s ním tráví víc času, než jeho majitelé. Koník se učí lépe koordinovat své tělo a když je hodně unavený, zatne zuby a ještě nějakou energii najde. Po tréninku nebo po závodech odchází do svého boxu v rámci velkých stájí. Má rád ostatní koně, i když oni ho někdy trochu pošťuchují.
"Proč se ten kůň z ničeho nic tak šíleně leká?", ozývá se ze stájí a všechny pohledy směřují na našeho koníka. "Vypadalo to s ním tak slibně a teď se bojí snad i vlastního stínu!", pokračuje myšlenka majitele stájí, ale nenachází odpověď ani u trenérky, dokonce majitelé koníka si stěžují, přeci ho nemohou mít ubytovaného u sebe
v obyváku.
Odpověď zná jen koník, tak co povíš mi, jak se cítíš? Záhy vnímám, že jeho "přehnané" reakce na vnější svět jsou způsobené tím, že sám o sobě nedokáže dobře odbourávat stres. Je ještě moc mladý, nezkušený a je toho na něj hodně. On se vždycky snaží udělat to nejlepší, ale pak stojí v boxu a cítí se pod stejným tlakem jako na závodišti, stres neodchází. Nahromaděný stres, se kterým denně žije způsobuje, že působí nevyrovnaně. Koník pochopil, že mě zajímá doopravdy a už slyším: "Je jen málo chvilek, kdy se po mně nic nechce. Přitom já miluji společnost lidí, proč mě nevezmou na vycházku nebo mě nepohladí, mám tolik rád doteky a navíc mě bolí krk a záda. Proč nemají čas dívat se do ohrady, jak se spokojeně pasu nebo se převaluji ze strany na stranu. Proč nechápou, že mě mají mít rádi pořád, bez ohledu na to jaký podám výkon. Jsem tak šťastný, když kolem sebe cítím klid."
Jsem přesvědčená o tom, že kdyby byl koník trochu "tvrdšího" ražení ventiloval by své pocity agresivitou. Tím, že je jemné povahy, působí navenek tak, že ho rozhodí každá maličkost. Nemá rád, když mezi ním a člověkem chybí pospolitost, když je pro člověka jen prostředkem k dosažením vlastních cílů.
Zvířata jsou velmi citlivá na to, jak o nich smýšlíte. To je jedno poučení z tohoto příběhu a druhé zní:
Nezapomeňte se svými zvířaty prostě jen tak být a užívat si vzájemnou společnost!
Bylo by vhodné, abys s každým vycházel...
Ani to není příběh, spíše jen krátká situace, která se stala koníkovi, budeme mu říkat třeba Charlie. Charlie je sice mohutný, ale povahově velmi vlídný a mírný. Pobývá s mladšími hřebečky, a i když by jim věkem mohl dělat tátu, je mu s nimi dobře a nemá potřebu se na ně povyšovat. Ani moc neuznává nějaké "principy vůdcovství", líbí se mu spíše partnerství.
Na farmu, kde Charlie přebývá, dorazil mladý strakatý hřebeček. Charlie ho ale záhy prohnal, kdyby chtěl mohl ho těžce zranit. Proč to Charlie udělal, když obyčejně vychází s každým zadobře? Charlie odpověděl:
"Nelíbilo se mi, jak vstoupil do našeho prostoru (na farmu), najednou tu byl a začal se roztahovat. Neměl jsem žádné informace o jeho příchodu a situaci jsem nechápal. Navíc se ke mně choval jízlivě a pošťuchoval mě, přestože věděl, že jsem se zrovna v té době necítil dobře. Lidé očekávali, že s ním budu automaticky hned kamarád, ale já jsem měl na svou reakci plné právo, protože bylo nutné, abych nastolil vzájemný respekt."
Místo očekávání, že zvířata budou vždy přátelská - což nejsme ani my lidé, je úkolem člověka říct zvířeti o změnách, které se dotýkají jeho života a obvyklých pořádků. A také nedělat ukvapené závěry, ale vždy prozkoumat situaci na fyzické, emoční i energetické rovině. Osobně bych řekla, že Charlie vyřešil situaci diplomaticky, nastavil hranice pro spokojený život všech, úměrně své síle tak, aby nebyl nikdo zraněn. Oproti tomu my lidé žijeme často v područí nějaké situace, která nám nevyhovuje, a to i velmi dlouho protože se neumíme/nechceme ozvat...