Když lázeňský strom promluví...
Vraceli jsme se s Martinem z malé dovolené a protože jsme nemuseli chvátat domů, zastavili jsme se po cestě
v jednom lázeňském resortu. Věděli jsme, že je kolem krásný park, v blízkosti les a místo nás vábilo, abychom si při cestě protáhli nohy krátkou procházkou. Z pohledu "společenského statusu" jsme byli v daném místě zřejmě již jen od pohledu "horší cenová kategorie", ale moc nám to nevadilo. A najednou ho vidím. U parkoviště stojí krásný strom, majestátný, velmi pevný a zdravý. Fascinuje mě víc než honosné stavby lázní. Musím jít k němu a říct mu, jak se mi líbí. Obdivuji jeho silné větve, jeho výšku, už tam stojí dlouho. Slyším, že říká: "Nejsmutnější je, že toto místo (lázně) nepomáhá lidem, aby měli víc klidu ve svém životě, bylo by lepší, kdyby za mnou prostě přišli a obejmuli mě". Zamyslela jsem se nad tím, že v momentě kdy lidé opustí jasný a pečující lázeňský řád, vrací se k běžnému a každodennímu stylu života. Samozřejmě ne všichni, ale pokud člověk nezmění své postoje a názory v běžných životních okolnostech, zřejmě bude znovu za nějaký čas, na pokraji psychického vyčerpání, objednávat lázeňský pobyt. Příroda nás volá, chce nám být na blízku. Je to fakt, světlo vždy zvítězí nad tmou a nakonec všechno dobře dopadne...