Tak tohle jsem já...
Jmenuji se Zuzka a jsem ten člověk na fotce. Když se mi ale podaří spojit se zvířetem nebo přírodou celkově, mám pocit, že jsme jedno (nejsem jeden oddělený člověk z 8 miliard). Jsem vnímavější, cítím jak fouká vítr, slyším zpívat ptáky, jdu vědomě a moje tělo se prolne s přírodou. Popsala bych to jako absolutní blaženost, vše je spojené se vším a cítím lásku, jistotu a podporu. (Myslím, že pro zvířata je to zcela běžný stav, ale snažím se alespoň trochu se jim přiblížit.)
"Tak nějak" jsem vždycky věděla, že to jsou pocity, které hledám, a že zvířata mi je pomohou znovu objevit. Byla jsem typické dítě, které po rodičích "můrovalo" všechny možné chlupaté, šupinaté nebo opeřené kamarády.
Teď mě doprovází mé dvě psí holky a nedám na ně dopustit. Podobné energie se prostě najdou a lepší učitelky jsem si nemohla přát. Ví o mně všechno, aniž bych jim to musela říkat a obě dvě mi předávají své nejlepší vlastnosti a dovednosti. Neupřednostňuji své zájmy a potřeby nad ty jejich a vždy se na všem společně domluvíme. Zrovna dnes jsem slyšela od jedné z nich "mamko, je tak báječné, že se Ti dá věřit". Snažím se, ale ne na sílu, snažím se s lehkostí zvířatům vlastní, užívat každý okamžik a všímat si toho, jak dokážeme věci a situace kolem nás zhmotnit, a že jsme každý pánem svého života. Já jsem si vybrala ten ve spojení se zvířaty a myslím, že se začínám čím dál víc rozpomínat.
A teď ten příběh... Poměrně záhy mi bylo jasné, že potřebuji se zvířaty komunikovat, abychom společně mohli žít spokojený život. Jakou šťastnou "náhodou" jsem zavadila o možnosti pozitivní motivace, protože se mi vždycky příčilo používat jakoukoli formu násilí nebo fyzické korekce.
Všechno mě to fascinovalo, ale měla jsem pocit, že může být ještě něco víc. A ono "víc" se mi ukázalo v únoru 2016, kdy si další "náhodou" poslouchám svého oblíbeného pana Duška a ten vypráví neskutečně poutavý příběh o černém levhartu Spiritovi, o Anně Breytenbach a celé to popisuje jako mezidruhovou komunikaci. Jaké štěstí, že v dubnu 2016 přijíždí do Prahy Wynter Worsthorne (komunikovala se Spiritem společně s Annou) učit seminář komunikace se zvířaty. Hned si rezervuji místo...
Ze semináře odcházím nadšená, je to opravdu jako v pohádce o Zlatovlásce, zvířata mluví a může je slyšet úplně každý, nejen Jiřík po jakési tajemné rybě/hadovi. Zkouším komunikovat jak často to jde a přichází období velkých jistot, období velkých nejistot a já zjisťuji, že to celé je vlastně jedna velká práce na mně samotné. Jestli pochopím souvislosti, jestli se začnu dívat na své strachy zblízka, jestli jsem ochotná podniknout "rizikové kroky, i když je o věcech bezpečnější jen mluvit, než je dělat". Myslím, že je to celoživotní učení a pokud se na mojí cestě podaří pomoci nějakému zvířátku, ať již domácímu nebo divokému, je to opravdu velké štěstí, až si troufám říct požehnání. A možná dokonce víc pro mě, než pro ono zvířátko...
Mám u Wynter dokončené všechny tři bloky její online akademie komunikace se zvířaty (Animaltalk Africa Online Academy), kdy poslední certifikát mi umožňuje komunikaci i vyučovat. Dále jsem v rámci výše zmíněné online akademie mentor pro nejen české začínající studenty.
Veškeré informace o všem co mě zajímá a jak se vzdělávám najdete v jednolitvých sekcích vlevo nahoře. Myslím, že nejlepší je, když člověk zažije každý den nějakou radost, pozoruje své myšlenky a má se rád. To je podle mého cesta, jak být sobě i ostatním ku prospěchu...
