Vážně by byl život bez "predátorů" lepší?
V nedávné době jsem vyslechla dva příběhy. Jeden mi vyprávěl myslivec, který měl ten názor, že liška by se měla zastřelit, jen co ji myslivec uvidí. Že je to škodná, která loví malé zajíce a bažanty a je úplně k ničemu. Prostě
s liškami jsou jenom starosti a nevidí na liškách na nic hezkého. (Naše povídaní jsem začala já s tím, že jsem opěvovala krásu lišek a jak jsem spokojená, že je někdy zahlédnu.)
Druhý příběh je o vlcích. Vlci jsou v Čechách chráněni zákonem o ochraně přírody a krajiny a nesmí se střílet. V televizi probleskla zpráva, že tím jak se vlci mohou volně pohybovat a množit, nenapadlo je nic lepšího, než začít „likvidovat“ nezabezpečená stáda ovcí. Člověk, který mi tuto reportáž převyprávěl, ještě přidal svůj názor na věc. Řekl, že na potrhané ovce nebyl pěkný pohled, a že by byl pro, aby se vlci mohli střílet. Neodebrala jsem se na výlet do Beskyd zjistit rozsah „škod“ po vlcích a nechci fabulovat o tom, jak pravdivé zprávy předává televize. (Tedy trochu jsem do problematiky nahlédla v Adršpachu na podzim 2018.) Řekla jsem si, co mohu se situací udělat já…
Bylo mi trochu líto, že lišky a vlci byli vnímáni jako škůdci, ale samozřejmě jsem soucítila s malými bažanty, zajíci i s majiteli ovčích stád. Nutno dodat, že pokud jste v Africe a například Vaše rodina po staletí uctívá a chrání zebry, tak stejně přistupují i k predátorům, kteří loví zebry. Miluji i je, protože ví, že pomáhají vytvářet zebří rovnováhu. Myslím, že je to docela inspirující pohled na přírodu.
Pokud se člověk dostane do situace, kterou nemůže fyzicky ovlivnit, ale chce být trochu nápomocný, je báječné využít havajskou léčivou techniku
Ho´oponopono. Možná znáte příběh Dr. Hewa Lena, který za pomoci této metody pomohl vyléčit psychicky narušené vězně, aniž by se s nimi osobně setkal, všichni byli propuštěni na svobodu. Začala jsem opakovat čtyři kouzelné věty a myslela na vlky a lišky. A náhle slyším informaci, možná z liščího a vlčího kolektivního vědomí, kdo ví: „My chceme také žít a není možné nás srovnávat s nejhorším predátorem na Zemi,
s člověkem“.
Trochu jsem se nad touto informací zamyslela, proč nám lidem tolik vadí masožravá zvířata. Nejedná se jen o lišky a vlky, ale většina lidí, když vidí dokument třeba o levhartech, fandí víc malé roztomilé antilopě, než kočce (africký pohled na věc najdete pod sekcí Bílí lvi). Na druhou stranu když domácí kočka chytne myš, tak ji většinou pochválíme, protože myš je zákeřný hlodavec, bez ohledu na to, že smrt dané myši byla úplně stejná jako smrt bažanta, ovce nebo zmíněné antilopy.
Všechno je o rovnováze, myslím, že důležité je chovat stejnou míru lásky ke všem zvířatům. V daleké historii naší planety člověk nebyl na vrcholu potravního řetězce, bál se, jestli ho nesní šavlozubý tygr a nebylo záhodno obdobná zvířata pokoušet. Proto bylo jednodušší obecně predátory odstranit, vymyslet zbraně, anebo je umístit do zoo.
Možná to vypadá, že jsem na straně zvířat, než lidí, ale asi to tak i je. Vidím kolik lidí jí maso naprosto nevědomě anebo ho kupují v nadbytečném množství a pak ho vyhazují. Některé děti si myslí, že maso se vyrobilo v marketu a šmitec. Když vidím, jak kolem mě projíždí kamion se zvířaty na porážku, posílám jim lásku a přání klidného odchodu.
Neříkám, že mají všichni přestat jíst maso, ale je dobré poslouchat své tělo a vnímat, o jakou stravu si říká. A když si chci maso dát, tak je dobré zvířeti poděkovat, že za cenu jeho smrti, já mohu žít a vyživovat své tělo, případně ho požádat o propuštění negativních emocí spojených s jeho odchodem.
Myslím, že v momentě, kdy lidé začnou jíst maso vědomě, nebudou jim tolik vadit zvířata, která se také živý masem, jinými bytostmi.
Zajímavý dokument o produkci, konzumaci živočišných produktů a jejich vlivu na naše zdraví se jmenuje What the Health s Kipem Andersenem.
Oficiální stránky jsou www.whatthehealthfilm.com, ale film se dá při troše hledání najít i na youtube.