Aneb učitel Vás může naučit jen to, co sám žije...
V případě Wynter Worsthorne je to sázka na jistotu a když jsem ji poprvé potkala v dubnu 2016, změnilo mi to život. Do té doby jsem nepoznala člověka, který by byl tak vnímavý, empatický, soucitný a laskavý ke všemu živému. Nedělá mezi zvířaty rozdíly, chápe důležitost každého druhu a každého jednotlivce.
Wynter předává svůj životní postoj, své zkušenosti a svou lásku ke zvířecí řiši. Některá její vyprávění o různých zvířatech, komunikacích a majitelích, zní zázračně. Báječné sychronicity, nová setkání, je všemu otevřená. Často se setkává s velkou lidskou krutostí směrem ke zvířatům, ale ví, že tyto těžké pocity vždy vyvažuje radost, vděčnost a láska, což jsou typické zvířecí emoce. To ji motivuje k tomu, aby pokračovala ve své práci, je to její poslání a jak jí nedávno řekla jedna paviání holčička s pohnutým životním osudem: "Tvá práce má velký přínos pro Zemi. Změny se možná neprojeví tak výrazně za dobu Tvého současného života, ale musíš vytrvat".
A ona se tím řídí...
Wynter pochází z Jihoafrické republiky, výrazný vliv na ni měla její maminka Lalage Worsthorne. Myslím, že to byla báječná žena. Díky ní znala Wynter meditaci, byliny a přírodní léčbu a vlastně i komunikaci se zvířaty od velmi útlého věku. Wynter vypráví příběh, kdy její maminka pomáhala zachraňovat, léčit a kastrovat divoce žijící kočky. Jedno kotě bylo nahoře na stromě a nemohlo dolů, vlastně ani moc nechtělo, protože nebylo zvyklé na lidskou blízkost. Bylo ale nutné ho veterinárně ošetřit. Lalage požádala malou Wynter, aby kotěti řekla, že má slézt dolů ze stromu. Do 15 minut bylo kotě dole, nechalo se držet v náruči a následně veterinárně ošetřit.
S příchodem nového tisíciletí Wynter absolvovala seminář o komunikaci se zvířaty s Amelii Kinkade a v té době žila ve Francii a Anglii, než se nastálo vrátila domů do Jihoafrické republiky. Wynter se komunikaci se zvířaty věnuje téměř 20 let. Asi by se nedalo ani spočítat s kolika domácími a divokými zvířaty se za tu dobu bavila. Zjistila, že zatímco domácí zvířata obvykle mluví o svém vztahu s majitelem, ta divoká často předávají zprávy, které jsou spojené s děním na Zemi nebo s vesmírnými zákony.
Bližší informace o Wynter najdete na jejích stránkách: www.animaltalkafrica.co.za
Wynter velmi úzce spolupracuje s Lindou Tucker a vlastně přímo s bílými lvy.
Ti se vyskytují na jediném místě na světě,
v Timbavati. Například když bílí lvi neměli chuť lovit před štábem filmařů, kteří ale chtěli světu ukázat, že bílí lvi loví stejně dobře jako ti zlatí, pustinní. Docela zajímavý paradox, protože za natáčením byla myšlenka o šíření povědomí
o bílých lvech. Lvi řekli Wynter, že cítí rozporuplné Lindiny pocity, které má ohledně natáčení, a že je potřeba, aby se rozhodla,
co vlastně chce (Linda bojovala s pocitem, aby prostřednictvím filmu nevystavila lvy nebezpečí ze strany pytláků). Když Linda řekla, že lidé musí o bílých lvech vědět a blíže je poznat, lvi se okamžitě dali do práce. Jenže filmaři nečekali tak rychlou reakci
a úspěšný lov nebyl bohužel zaznamenán na kameru. Tato situace se zopakovala ještě jednou, velmi rychlý a zdárný lov, ale bez digitální stopy. Poslední natáčecí den se blížil ke svému konci a lvi věděli, že teď nebo nikdy. Wynter tento již zaznamenaný lov popisuje s úsměvem, kdy lvi zcela zřetelně pozorovali filmaře, jestli mají všechno připravené a co víc i savanové prase, nyní s posláním "kořisti", nespouštělo oči z jeepu se štábem. Když bylo zřejmé, že kamery běží, prasátko se nechalo velmi záhy ulovit, předpokládám v ideální kompozici záběru. Některé příběhy jsou veselé, jiné "smutné" nebo minimálně k zamyšlení...
Wynter také miluje paviány a dělá pro ně mnoho dobrého, její činnost a podpora organizace Baboon Matters si bezesporu zaslouží pozornost v samostatné sekci (v zeleném sloupečku vlevo nahoře).
Chtěla bych Wynter moc poděkovat, že šíří svou krásnou práci po celém světě a pomáhá lidem rozpomenout se, že komunikace se zvířaty je běžnou dovedností, která neodmyslitelně patří k životu
na naší nádherné Zemi.