Medvědí meditace
Je mi jasné, že zklamu všechny, kteří čekali poutavý příběh z Aljašky a v hlavní roli medvěd grizzly, pak to jak jsem ho díky komunikaci uchlácholila a nakonec jsme spolu šli na med. Bohužel, ale myslím, že stojí za to číst dál...
Myslím, že ve všech oblastech platí, že se člověku až úžasně daří a následně má pocit, že nestojí za nic. Ale je to jen možnost, jak si věci trochu porovnat. Na konci roku 2017 to měl každý trochu "divočejší" a ve mně se střídaly pocity, že jsem nejlepší komunikátor na světě, haha :-D a v zápětí, že bude lepší se na všechno vykašlat, protože mi to pořád ukazuje jen mé nedostatky, nebaví mě debaty s majiteli o tom, jak je zvíře šťastné jako blecha, když ono samo říká úplně něco jiného. Měla jsem pocit, že jsem na všechno sama, a že to je vlastně jen jakási soutěž, kdo komunikuje nejlépe a ostatní bohužel prohráli závod, je nám to líto a čau. Ještěže se mi připomněla meditace o zvířecím průvodci. Zkuste si to někdy sami a sledujte jaké zvířátko za Vámi přijde a jakou zprávu Vám předá.
Za mnou přišel medvěd. Říkala jsem si, že to vypadá zajímavě, protože medvěd za mnou ještě nikdy nepřišel. Byl krásný, hnědý, mohutný a šel velmi majestátně. Když byl na dosah ruky, sedl si vedle mě a já obdivovala jak krásně se v něm snoubí jemnost, síla a odvaha. Prostě bez příkras ty vlastnosti, které mi v ten moment trochu chyběly. A nakonec řekl úžasnou větu: "Nemůžeš soutěžit v něčem, co je přirozené pro všechny". No jistě a já se chytla za hlavu. Chvíli jsme spolu ještě poseděli, ale pak odešel, protože již bylo řečeno vše a já pochopila.
Každý jsme jedinečný a jedinečná je i naše cesta, jinak bychom tu nebyli, kdybychom nebyli potřeba. A já jsem chtěla závodit v tom, jestli všichni vidíme stejnou barvu míčku, se kterou si pes hraje anebo co dostává večer do misky. Bylo to pošetilé...
Jeden z prvních příběhů, který kdykoli Wynter vypráví, je o muži jménem Credo Mutwa. V současnosti je mu něco přes 95 let a žije v Jižní Africe. Z vyprávění Wynter cítím, že by se o něm dalo mluvit jako o otci afrického kontinentu, který na duchovní úrovni, nese celou jeho tíži. Credo Mutwa sepsal původní africké příběhy plné podobenství, které se směly předávat pouze mluvenou formou. Přestože jemu tento čin do života moc štěstí nepřinesl a on si toho byl vědom, my ostatní se dozvídáme příběh z počátku doby Země, kdy lidé mluvili pouze telepaticky. Když chtěl muž přivolat svou ženu, myslel třeba na vůni jejích vlasů anebo když byl na lovu, požádal zvířata a obvykle to nejstarší nebo nemocné svolilo k tomu nechat se ulovit. Úctu měl i k rostlinám, než aby utrhnul jablko ze stromu, které se líbilo jemu, požádal strom, aby nechal jedno spadnout. Jak pak příběh pokračovat to třeba někdy jindy, teď každopádně:
Díky medvěde za Tvá moudrá slovo a ano, je to přirozené pro nás všechny, už si to budu pamatovat...