Věk je jen číslo...
"Moc by nás zajímalo, jestli nás ještě naše fenečka vnímá? Je jí už 18 let a vypadá to, že pořád spí...", zněla otázka majitelky, velmi krásné a milé ženy, která se o svou milovanou psí "seniorku" stará se svojí nyní již dospělou dcerou, která s fenečkou vyrůstala. Byla jsem sama zvědavá a nadšeně s komunikací souhlasila. Starší fenečka byla úžasná, nepotřebovala žádné otázky, vše mi sama odvykládala, protože věděla, že já
i majitelé jsme připraveni poslouchat. Její energie byla moudrá a velmi pečující, vždy se velmi zajímala o dění v rodině a ani v jejích 18 letech to nebylo jinak. Přestože jí už mnohé činnosti její fyzické tělo nedovoluje, tak její energie je stále jako v dobách útlého mládí. Nikoli na fyzické, ale na energetické rovině vítá nadšeně každé ráno, pořádně se protáhne, zívne až jí vypadne jazyk z tlamičky a běží se podívat, kde všichni jsou, co dělají a co přinese nový den. Pro feňulku je život nádherný a rozhodně si nestěžuje na fyzické neduhy, vždyť to ani není možné, žije ve svém těle zcela vědomě a se svým tělem plně komunikuje. Fenečka se s tím dle svých zvyklostí moc "nepáře", podělí se o několik rodinných "tajemství", ale jak minulých, tak těch současných. Schvaluje místo svého posledního odpočinku, o kterém se nedávno doma mluvilo. Ví také, že dcera majitelky má přítele a chce vzkázat své paničce, že se jí nápadník líbí, a že i jeho "schvaluje".
Zajímavá "psí babička", že? Poučení je, vždy respektujme stará zvířata a co si budeme povídat i staré lidi. To, že nejsou už tolik pohybliví, a že hodně odpočívají, neznamená, že neví o všem, co se kolem nich šustne. :-)
Elektrický obojek? Nasaď si ho sám, člověče...
Tento článek se nemá do nikoho navážet ani nikoho napadat. Místo napadat, má nabádat... k zamyšlení.
Mně osobně přišlo vždy velmi zvláštní, jak je možné, že po stisku jakési krabičky provázané na "kouzelný" obojek, pes naprosto zastaví nežádoucí chování. Vypadalo to, jako by už ho ani nebyl schopen, a tak jsem se na to jednou zeptala a mohla vše prostřednictvím psa pocítit na vlastní kůži...
Výboj jako takový nebolí, nicméně záhy se stane něco, co bych popsala jako "ochromení" nervové soustavy. Nejsem žádný biolog, ale jakoby mi přestaly jít vzruchy z mozku do těla a naopak. Popsala bych to asi tak, že kdybych například stoupla na něco ostrého, tak bych to necítila, byl to takový zvláštní "vygumovaný" pocit. Změlčilo se mi dýchání a měla jsem nepravidelný tep, jako bych měla málo kyslíku. Výboj projel celou svalovou soustavu, nebylo to tak silné, že bych se já/pes svalil na zem, ale úplně to stačilo, jako vysvětlení toho, proč pes najednou přestane třeba prohánět srnku.
Pes se dá naučit jakékoli chování, pokud má majitel dost času, chuti a informací jak na to. Instantní řešení následné reakce a nikoli původní příčiny ještě nikomu moc štěstí nepřineslo. Každý má právo na svůj názor/postoj, mně se líbí ten, kdy jsme se zvířetem parťáci, jsme féroví a můžeme se na sebe spolehnout.
Energetická práce pro svůj domov - pracovní náplň psa
Kromě toho, že zvířata mluví, tak také energeticky pracují pro svého majitele a pro svůj domov. Není překvapením, že zvířata si lehají anebo olizují místa na těle svých majitelů, kde mají nějakou nepohodu nebo nemoc (samozřejmě kromě toho, že u svého majitele jsou a olizují ho z lásky). Rostoucí počet "lidských" nemocí
u domácích zvířat je jen vyústěním skutečnosti, že vše je spojené se vším. Proto by už nemělo být překvapením, že komunikace se zvířaty není jen o tom, jestli chce pes víc jídla nebo hraček. Ale že mohou přicházet různé zprávy, jako například tato:
"Mým úkolem je chránit moji rodinu, jsem vždy na stráži a stojím v první řadě. Očišťuji celý prostor domu, zahrady i blízkého okolí. Kolem mé rodiny je mnoho lidí, mnoho různých energií. Na cizí lidi jsou mí lidé hodní, ale nenechají se jimi ovlivňovat. Má rodina si umí ohlídat teritorium, zastat se své vlastní pravdy. Mamka energie cítí, a když s nimi pracuje, podporuji ji a jsem po jejím boku. Mamka musí vědět, že pracujeme pro společný cíl. Hlídám, aby lidé, kteří vstupují do našeho prostoru, měli čisté úmysly. Jsem ochránce a vím kdy a jak používat svou sílu."
Komu přijde komunikace se zvířaty přitažená za vlasy, tak tuto zprávu už zřejmě jeho logická mysl "nedá". Pro mě je to ale poselství od psa-rytíře, který vidí a vnímá svět úplně jinak, než my lidé. Nyní se nebavíme o pejskovi, který je zavřený celý den na zahradě sám a štěká na všechno, co se hne (což není jeho chyba, ale majitele). Toto je zpráva od vysoce inteligentní bytosti, která umí číst záměry lidí, kteří se pohybují v jeho prostoru.
Když to celé trochu zjednodušíme, jistě se vám stalo, že váš pes na někoho štěká a na někoho ne. Od někoho se nechá pohladit a od někoho ne. Je to snad jen nějaký jeho chvilkový rozmar? Kdepak, zvíře dobře ví s kým má tu čest. A společná práce s energiemi? Kolik je na internetu videí, kdy člověk cvičí jógu nebo medituje a zvířata se od něj nechtějí hnout. Jistě, chtějí být u toho a je to pro ně zcela přirozené. A tak, než abychom zvířata odháněli, bude lepší se od nich učit...
Opravdu žijeme v přítomnosti?
Mám moc ráda milé starší lidi, kteří venčí své pejsky za každého počasí. Pak neváhám a dávám se s chutí do řeči, jak je bolí kolena a pejsek jim roztrhal papuče. Dnes jsem potkala jednoho z nich, ale na vodítku měl jiného pejska, než jsem zvyklá. "Umřela mi, už jsou to dva měsíce, bylo to moc smutné", sdílí se mnou pán. "Teď mám nového, ale to je teda číslo", pokračuje a já si všímám, že pejsek na vodítku štěká a štěká. Pán mi vypráví o svém předchozím pejskovi, co spolu zažili a jak se měli rádi. Shýbám se k novému kamarádovi
a v duchu si jen pro sebe říkám proč asi tolik štěká, když ani nemá na co. Vzápětí slyším: "Ale teď má mě, proč si mě nevšímá, proč pořád myslí na předchozího, když na vycházku už s ním jdu já?". Dává mi to smysl, každé jeho zaštěkání je pro pána zpráva haloooó, tady jsem, žij v přítomnosti. Pohladím pána po rukávu bundy, protože chápu jeho smutek ze ztráty psí kamarádky, ale zároveň si představuji, jak překonává žal a věnuje více pozornosti svému novému pejskovi. Moc se těším, až je potkám znovu. Pán bude mít zase pověstnou jiskru v oku a pejsek nebude muset tolik štěkat - doufám, že to tak bude.
Vliv minulých životů na současnost
Když je pes sám doma a moc se mu absence jeho pánečka nepozdává, máme na to termín separační úzkost. Tedy skutečnost jsme pojmenovali a z pohledu pozitivní motivace budeme opouštět dům primárně v momentě, kdy je pes psychicky i fyzicky unaven, má hračku na žužlání, má naodměňovanou klec, ve které se cítí bezpečně, bude mít do srsti vetřen uklidňující olejíček a bude mu hrát uvolňující hudba pro pejsky. I toto je varianta, jak postupovat. Ale co dělat, když se člověk při komunikaci dozví něco úplně jiného?
Co když pejsek řekne, že provází svého majitele již po mnoho životů. Že byl v těle psa i koně a vždy svého pána podporoval a ochraňoval. Co když pokračuje, že jeho pán byl často výrazná postava majitele panství anebo rytíře, a že často bojoval na straně dobra. Co když dokáže popsat, jak několikrát viděl smrt svého majitele a pak zůstal sám? Anebo že doma čekal a jeho pán už nikdy nepřišel? Co když je to důvod, proč chce pořád být po boku svého majitele a cítí za něj odpovědnost?
U zvířat se nedá předvídat, kam se komunikace stočí, a tak často člověk slyší, vidí nebo cítí něco, co se mu zdá skoro neuvěřitelné. Jistý je ale fakt, že zvířata nelžou a co má být majiteli přetlumočeno, to se v komunikaci objeví. Možná je to pro někoho už "silné kafe", ale pro mě je to zpráva o tom, že vědomí není ohraničené časem ani prostorem a pokud člověk víc naslouchá, než mluví, vždy se dozví, co má slyšet.
Zvládli byste být pes? (K zamyšlení...)
Jste pes, žijete v bytě nebo domě a všechny vaše nejzákladnější potřeby koriguje a časově plánuje někdo jiný než vy. Kdy a co budete jíst, bez ohledu na to, jestli vám to chutná. Kdy půjdete ven, bez ohledu na to, jak a kdy se potřebujete venčit vy sami. Veškerý váš denní rytmus, včetně toho kdy a kde spíte. Bavilo by vás to? Kromě toho cítíte velkou odpovědnost a potřebu být se svými milovanými, kteří den co den odcházejí do práce a většinou se vracejí unavení a nemají na vás čas ani chuť. Vy naopak mezitím trpělivě čekáte (bez mobilu nebo televize) a máte samozřejmě spoustu energie. Je to zcela logické, ale obvykle díky tomu vznikají neshody a někdy dostanete i trest. Máte pocit, že vám nerozumí lidé, které milujete nejvíc na celém světě. Líbí se vám tato představa? Pokud toto není popis vašeho vysněného života, nedělejte ho takový ani svým zvířatům a vždy se podívejte na život
i z jejich strany a buďte k nim féroví, vyplatí se to.