A ta kráva mléko dává - je to opravdu tak jednoduché?
Připletla jsem se k situaci, kdy kráva zalehla své nově narozené mládě. Jednalo se o běžné prostředí kravína a všechno zde fungovalo jak "je zvykem", kráva prošla inseminací a čerstvě narozené mládě mělo být od matky ještě v den narození odstaveno. Je tu ovšem jeden člověk, říkejme mu třeba Honza a v kravíně pracuje. Celá situace mu nejde do hlavy, proč to máma kráva udělala, když se telátko narodilo byla moc vzorná a i telátko působilo velmi spokojeně. Zkusili jsme se na situaci podívat z pohledu kravky...
Když jsem krávu požádala o komunikaci, cítila jsem z ní nedůvěru, ale ne přímo vůči mně, spíše vůči lidem obecně, jakoby byla z „lidské rasy“ zklamaná. Cítila jsem z ní trochu i smutek nebo možná nedostatek lásky vůči ní a ptala jsem se na věci kolem kravského miminka.
Cítila jsem, že narození telátka pro ni bylo štěstí v neštěstí. Měla obrovskou radost, že se maličké narodilo, pořád by se s ním (nebo lépe s ní) jen mazlila. Bylo to krásné, jenže tenhle pocit netrval moc dlouho. Ona moc dobře věděla, co bude dál, cituji: „Znala jsem osud svého dítěte, které bylo příliš dokonalé, aby žilo takhle. Bylo lepší vrátit ho domů“. Načež jsem pocítila kam pokračovaly její emoce, jak začala být nervozní, přešlapovat. Bylo to něco asi jako Sofiina volba, nerozmýšlela, které dítě si nechat, ale zda ho nechat žít v tomto světě anebo ne. Ono „zalehnutí“ bylo jen láskyplné vyprovodění zpátky, přestože obě varianty pro ní byly srdcervoucí. Tím, že mi dovolila prožít její emoce, bych její volbu přirovnala k situaci, kdy se matce narodí dítě, jenže v zemi je zrovna válka. Matka ví, že jí dítě stejně seberou a skončí kdo ví jak, a tak se ani ne ze zoufalství, ale spíše z mateřské lásky, rozhodne pro tento krok, a to ještě velmi citlivou formou. Telátko netrpělo, prostě jen byly spolu…
Při komunikaci jsem cítila neskutečnou tíhu a těžkou energii/emoce. Nemuselo se týkat čistě jen mamky krávy, není neobvyklé, že se člověk spojí i s vědomím celého živočišného druhu. Pokud to tedy zobecním, krávy žijí v těžkých energiích, v dnešní a lidské terminologii, bych to asi nazvala stavem podobným depresi. Jenže kravské vědomí je z podstaty neskutečně klidné, naprosto neúzkostné a velmi smířené.
To na kraví máme velmi obdivuji, to že prošla těžkou životní zkouškou, ví, že ze své současné situaci nemůže uniknout, a přesto mluví naprosto klidně. To co by člověka přivedlo na psychiatrii, tak ona tím samozřejmě trpí a zároveň je s tím smířená. Napadlo mě, že možná proto si někteří lidé myslí, že zvířata nemají emoce. Oni je samozřejmě mají, jen s nimi dokáží žít mnohem lépe než člověk.
Co je velmi důležité a tady se to stalo nějak automaticky je uznání pocitů zvířete. Ona sice nestála o žádné svolení k tomu co a jak udělala, a to naprosto od nikoho. Já jsem jí jen řekla, že vnímám co mi ukazuje, a že její pocity respektuji. Načež ona řekla, že je příjemné být s někým, kdo naslouchá.
Potom ještě mluvila o tom, že zvířata chodí na tento svět vědomě a dobrovolně, a že dopředu ví, co je čeká. Že znala svůj úděl, jenomže ta fyzická realita jejího života v tomhle těle je těžší než myslela. Řekla, že zvířata jsou úplně stejní jako lidé a to všechno co zvířata dělají nezištně pro lidi, je způsob zvířat, jak učit lidi většímu uvědomění. Jenže to trvá docela dlouho a času není nazbyt. Pokračovala, že lidé jsou zmatení, a že je stále jen málo těch, kteří přemýšlí jinak, řekněme vědoměji. Že není nutné, aby všichni přestali jíst maso, pít mléko, ale aby jedli s uvědoměním, co jí a jak se to „vyrábí“. Řekla, že jednou z vlastností lidí je překrucování reality, jak se to hodí lidem (myslím, že toto bylo myšleno ve smyslu pro peníze cokoli), a tak vznikly podmínky, ve kterých krávy žijí. A že tím nejdůležitějším co tu máme mít je svoboda. To jsem vnímala tak, že tím myslí svobodu pro lidi, aby si dovolili být tím kým jsou doopravdy, bez naučených strachů a programů. A pak řekla, že ona miluje být venku – nevím, jak se jí to často poštěstí nebo možná má takovou vzpomínku z mládí, ale řekla, že když je venku a cítí tu volnost, na vše zapomene a je šťastná. Jinak v „boxu“ (nevím, jak se to jmenuje odborně, asi stání) se minuty vlečou jako hodiny. Ale zase to není předáno jako stěžování, spíše jen konstatování s tím, že bere věci jaké jsou.
Pro mě to byla velmi osobní, intimní a otevřená rozprava. Cítit její energii, její podstatu, to čím je, bez ohledu na to, že teď má zrovna fyzické kravské tělo, to bylo úžasné. Opravdu jsem k ní vzhlížela, ona je vším, láskou a klidem. Zná svojí roli a poslání pro tento svět, a přesto je smířená s tím, že po dobu jejího života v tomto těle se asi neudají převratné změny.
Předala jsem tyto informace Honzovi, všemu rozuměl. Vlastně to sám i tušil, ale říkal si, že to asi nemůže být možné. Nám oběma tenhle příběh pomohl v tom, že nahlížíme nejen na krávy, ale na všechna zvířata, zase trochu jinak, s větším pochopením...
Dvě telátka? ... A co teď s tím?
Měla jsem možnost mluvit s mámou kravkou, které se narodily děti hned dvě. Ona se k nim od narození moc neměla, ale bylo štěstí, že její majitelka se též věnuje komunikaci se zvířaty a tento způsob práce se zvířaty je pro ni zcela přirozený. Majitelka zkoušela s kravičkou mluvit a říkala jí, že děti jsou její obě dvě a snažila se jí podpořit v tom smyslu, že se o ně dokáže postarat. Jenže mamka kravka pořád nic, a tak jsem shodou náhod zkusila mluvit s kravičkou i já. Cítila jsem z ní obrovské nepochopení, že nerozumí tomu, že telátka jsou dvě, a že se přece nedokáže postarat o obě dvě najednou. Vnímala podporu od své majitelky, ale věděla, že jí nemůže vyhovět tak, aby se postarala o obě telata. Takže jsme pokračovaly v komunikaci ke kravičce s tím, že ať se rozhodně jakkoli, bude to v pořádku, a že ji máme moc rády. Druhý den ráno se mamka kravka začala vzorně starat o jedno své mláďátko a druhé telátko vychovala majitelka na dudlíku. Myslím, že je to krásná ukázka toho, že člověk naprosto nesobecky, s úctou a láskou respektuje rozhodnutí a svobodnou vůli zvířete, přestože pro něj je to "práce navíc". Kéž mají všechna zvířatka takové majitele...