Pozitivní motivace aneb mám čas a chuť naučit Tě (zvíře) takové chování, které po Tobě následně vyžaduji...
Je velmi složité žít se zvířetem, na které se nemůžete spolehnout. Pod to vztáhnu na psy, kteří jsou mi nejbližší, nemohla bych žít se psem, který nerespektuje dané hranice. K našemu spokojenému soužití toho nepotřebuji mnoho, stačí když přijde na zavolání, když vydrží sedět na místě dokud neřeknu, když sám nebude vyskakovat z otevřených dveří u auta nebo vybíhat z domácích dveří na ulici.
Nikdy nemohu po psovi vyžadovat chování, které jsem ho nenaučil.
Pokud vídím psa, který má elektrický nebo stahovací obojek, je mi jasné, že majitel bude mít spoustu výmluv, že na výchovu a výcvik nemá čas. Škoda, že to nezvážil předtím, než si psa pořídil. Nemá být pro člověka překvapením, že pes má své fyziologické potřeby a klade na svého majitele časové i finanční nároky.
Nemám ráda fyzické korekce a tresty, nemám to v povaze a tyto postupy ani nejsou potřeba. Chování, které naučíte psa s odměnou, úplně nejlépe si ho vymyslí sám (shaping) je vždy trvalejší a silnější, než to, které je naučené pod tlakem, protože pes se svého majitele bojí.
Metodě pozitivní motivace (pozitivního posilování) se věnuji 8 let a už se mi vryla pod kůži, i když komunikuji
s lidmi a něco po nich požaduji. :-) S psíma holkama lehce agilitíme, řekla bych rekreačně a je fascinující, jak snadno lze přenést chování naučené mimo parkur, právě na "závodní dráhu".
Nechala jsem se inpirovat prací a semináři pozitivního posilování, například:
Jana Zvonková dle metodiky Martiny Magnoli Klimešové, František Šusta, Magdalena Šimečková, Pavla Kamrádová, Susan Garrett, Jane Kilion, Gabby Harris, Turid Rugaas, Amber Batson a další.
Vnímají mě psi jako svého vůdce nebo jen jako svého krmiče?
Myslím, že tato otázka je po jisté době nevyhnutelná... Pro psy je typické mít hierarchii vztahů a do toho přichází kvanta pamlsků, protože pokud chcete odměnit správné chování použijete buď jídlo, hru nebo oblíbenou aktivitu.
Moje odpověď zní "je mi to jedno". Nejsem typický vůdce smečky a ani nechci, aby se mi psi "podřizovali", ukazovali břicha, jen co na ně hodím zlý pohled. Ale zároveň vůdce jsem, protože když se něčeho bojí, běží se za mnou schovat a já jim poskytnu bezpečí "máminy sukně". A že je odměním desetkrát za vycházku?! No jistě, raději šli za mnou, než aby honili zvěř nebo dokáží sedět na místě a čekat, i když druhý psí kamarád dostává nášup sušeného masa. Nemyslím si, že by lidé chodili do svých prací a každý měsíc se divili, že jim přijde výplata, protože by měli přeci pracovat z lásky k zaměstnavateli. To mi přijde "uhozené" a ani po svých psech nechci, aby pracovali zadarmo.
Pokud čas nemám, tak si ho udělám, protože moje i psí životní priority, vedoucí ke spokojenému životu, jsou na misce vah naprosto rovnocenné.
