Když se jedno zvíře živí druhým zvířetem...
Možná znáte sami ze své zkušenosti, že když sledujete dokument, ve kterém slouží zvířeti jako potrava jiné zvíře, tak "fandíte" tomu, který má být snězený. A když unikne smrti, tak se v duchu radujete, protože byl jeho život ušetřen. Vůbec nemusí jít o dokument BBC, ve kterém smečka lvic honí "nebohou" antilopu. Nemusíme chodit tak daleko, bohatě stačí, když káně chytí myš, volavka spořádá rybu, nebo chameleon v teráriu uloví živého cvrčka.
Myslím, že tyhle pocity způsobuje naše vlastní obava ze smrti. A taky trochu naše pokrytectví - u zvířat nám to vadí, ale u nás samotných ne, protože někteří lidští jedinci vyžadují několikrát denně/týdně přísun masa. Jen povětšinou nebývají u smrti zvířete, ale maso si kupují v marketu. Proto leckteré děti netuší odkud se maso bere a co si budeme namlouvat nepřipouštějí si to ani někteří dospělí.
Už jsem psala, že africké rezervace (ty na ochranu, nikoli na trofeje) fungují z velké většiny jako samostatný ekosystém, nachází se v nich různé druhy antilop, zebry, bradavičnatá prasata a mnohá další zvířata. Ta se přirozeně množí a zároveň jsou oblíbenou kořistí šelem. V tomto koutě světa není na lov nahlíženo jako na souboj predátora s kořistí. Lov představuje spíše rituál úcty a respektu, kdy lovené zvíře dovolí šelmě, aby bylo uloveno.
Výše řečené si dovolím vysvětlit za použití příběhu, který nám vyprávěla Wynter. Ona sama je s divokou přírodou velmi spjatá a vyprávěla nám o komunikaci s buvolem, jeho prostřednictvím se spojila s kolektivním vědomím celého druhu. A ten jí vyprávěl, že když dovolí lvu být uloven, stává se na okamžik šelmou. Jakoby se na energetické rovině na chvíli propojilo buvolí a lví vědomí a prokázalo si vzájemnou úctu. Obdobně vyprávěla o skokanovi, který velmi dbal na čistotu vody, ve které pobýval. A to i z toho důvodu, že věděl, že jednoho dne poslouží jako kořist nějakému ptáčkovi a také věděl, že organismus ptáka se bude radovat z kvalitní potravy a on (skokan) z toho bude mít radost také. Člověk možná může pochybovat o intelektu skokana, ovšem o moudrosti jeho duše nikoliv.